Miluji vůni papíru. Nevím, kde se to bere, ale otevření čerstvě koupených novin nebo knihy ve mně vždy vyvolají velmi libé pocity. A tak si občas udělám příjemnou chvilku a vezmu papír a měkkou tužku nebo správně vyváženou propisku a jen tak si pro radost něco čmárám. Taky mě baví psát dopisy. A to si vždy uvědomuji, jak se mi až na druhé straně dopisního papíru podaří sladit náklon, vyladit velikost písma, srovnat řádky a text uklidnit tak, že začne být i místy čitelný. To jsem neřekl, nemám vůbec hezký, natož čitelný, písemný projev. A čím méně trénuji, tím je to horší. Ruka si odvykne…
špatná zpráva: ROBOTI JSOU ZATÍM MIMO HRU
dobrá zpráva: TO VAŠE RUCE BUDOU JEŠTĚ DLOUHO ZUBY FINALIZOVAT
Všimli jste si toho taky? V Microdentu nás často zarazí, že opravdu, jak se traduje, dost často lékaři děsně škrábou. Ale vždy, když čteme nějaký ručně psaný vzkaz nebo popis od zubního technika vidíme čitelné, docela pěkné písmo. Asi je to tím, že lékaři bývají strašně uspěchaní, aby to všechno stihli, anebo možná tím, že zubní technici mají vlastně ruku a duši estéta.
Zubní technik je něco jako malíř, šperkař, hodinář, jemný řemeslník. Drobounké a jemné pohyby prstů, na jejichž preciznosti opravdu záleží, aby se výsledek povedl. Jenže když „tyto“ Vaše ruce denně brousí odlitou hrubou konstrukci, kterou si pak můžete za odměnu opískovat a konečně začít nanášet keramiku, aby se později vyloupl můstek v ústech vypadající jako živý, často se stane, že štětec držíte zpočátku s nepříjemným tupým brněním v prstech. To jsou ty vibrace z broušení. To je těch tisíc drobných monotónních pohybů ruky. Tato únava se nenápadně hromadí a bolest v ruce se může stát i chronickou. Škoda „těch“ Vašich šikovných rukou!
Obecně vzato na hrubou práci si většinou můžete někoho najmout. Nebo ji celou delegovat na někoho, kdo ji zvládne stejně dobře jako Vy. I zubní technik to může udělat a nechat si kovovou konstrukci zhotovit ve výrobním centru. Nepříjemnosti spojené s broušením kovu tak zůstanou mimo jeho laboratoř. Možná to není na první pohled vidět, ale vedlejším efektem takového přístupu je více osobního času, nebo jiná organizace a skladba práce. Díky tomu tak zubní technik zvládne za stejný čas mnohem více práce, která je vysoce kvalifikovaná a také lépe ohodnocená.
Navrhnout a pak dokončit živě vypadající náhradu je opravdu umění a ještě hodně daleko je doba, kdy to za člověka udělá celé stroj. Zde spatřujeme smysluplné pole působnosti moderního zubního technika.
