Při práci s pecí může jít někdy i o život. Třeba v pohádce o Jeníčkovi a Mařence, kdy byla pec určená k co možná nejrychlejšímu pečení a jen díky šťastné shodě okolností v ní nakonec neskončili oba malí sourozenci, ale ježibaba.
S problematikou používání laboratorních pecí při zpracování materiálů se setkávám po celou dobu své „Microkariéry“. Z některých telefonátů se zákazníky je taktéž cítit, že jim jde občas o život, a to kvůli náhle zvýšenému tlaku. I nám by v tu chvíli leckdy šlo o život, kdybychom byli v jejich dosahu, a ne na telefonu. Až na výjimky bychom ale byli „škrceni“ neprávem.:)
Pokud v laboratoři zpracováváte, tedy dokončujete na finál, jakýkoli CAD/CAM kov (míněno konstrukci zhotovenou strojně na frézce anebo třeba laserovým sintrováním), nutně musíte oproti ručně litému kovu zohlednit jejich vyšší CTE (koeficient teplotní roztažnosti). U chromkobaltu (CoCr) se pohybuje většinou kolem hodnoty 13,9 až 14,5, v závislosti na přesném chemickém složení. To je ale o dost víc, než mají všechny vaše odlévané slitiny.
Samozřejmě, že prvním parametrem, který požadujeme od jakéhokoli výrobního zařízení je jeho rychlost. U pece to není jiné. Jenže tady můžeme s přehnanou rychlostí (a většinou nechtěně) narazit na limity toho křehkého kovo-keramického spojení na fasetované konstrukci. Pokud máte tu nepříjemnou zkušenost s odskákanou nebo jen popraskanou keramikou také, víte dobře, co myslím.
Průběh tohoto neštěstí bývá vesměs podobný; „po druhém či třetím pálení se mi odloupl na několika místech kus keramiky“, svěřuje se v telefonu zklamaný, vystresovaný a zoufalý zubní technik, kterému to po pokusu opravy odskákalo i na dalším místě. V nejzrádnějších případech se zubní technik spokojeně vyspal, aby brzy ráno našel náhradu, připravenou k odevzdání lékaři, ve stavu totální zkázy. Keramika je většinou odskočená až úplně od kovu.
První, co našeho zákazníka napadne, že udělal někde chybu v jinak rutinním technologickém postupu. Pak, že je možná vadná šarže keramiky. Pak si všimne, že je to až na kov a tak to tedy nutně musí být asi bublina v kovu, která mu to odstřelila. Proto nám volá a ptá se, zda jsme neměli nějaký problém s kovem. Pro mě, jako osobu zodpovědnou za technickou kvalitu našich výrobků, je to samozřejmě šok. Nikdo jiný mi kvůli kovu už hodně dlouho nevolal a ničeho si nevšimli ani kolegové ve výrobě. A pak se upomenu a opatrně se zeptám na laboratorní pec. „V jakém ji máte stavu? Je opravdu zkalibrovaná a nehřeje moc vysoko? A co teplotní křivka? Jaký máte teplotní gradient na ohřevu a na chlazení“? A moje poslední otázka je na teplotu na konci křivky, kdy se začne pomalu otevírat komora s výrobkem.
Odpovědi na jednotlivé otázky bývají trochu rozdílné, ale nejčastější a jistě přirozenou odpovědí je, že pec je nejen nedávno kalibrovaná, ale i nastavená správně, přesně jak to nastavil ten pán, co nám prodává keramiku. Často je pak na takové peci teplotní spád nastavený na 50°C/min. až 60°C/min., ale také jsem již slyšel v telefonu hodnotu 80°C/min. Bohužel, a zde se musím omluvit všem našim kolegům, kteří prodávají fasetovací keramiky, to není úplně dobré nastavení pece, resp. je to výborné nastavení pro ideální stav, kdy má zubní technik fasetovat tenkou kapnu nebo malý kapnový můstek. Jakmile se ale konstrukce zvětšuje ve svém rozsahu a získává na objemu a na síle redukovaných korunek a spojů, potažmo jakmile se fasetovaná vrstva pohybuje na svém horním limitu, je zcela nezbytné snížit teplotní gradient křivky na mnohem nižší hodnoty. Čím více se vzdálím s konstrukcí od ideálu, tj. od tenké kapny, tím opatrnější musím být, abych si nepřidělal práci.
V praxi se našim zákazníkům osvědčily dva programy na peci, jeden pro menší a tenčí konstrukce, druhý pro klandry a „masáky“. V prvním programu teplotní spád kolem 50°C/min. nahoru i dolů, aby nezdržoval, u druhého programu maximálně 30°C/min., nahoru i dolů a raději si počkám.
A proč takové složitosti? Protože keramická faseta, složená z několika vrstev, má úplně jiný CTE než nanesený kov a je naprosto nezbytné celý systém tolik rozdílných materiálových vrstev nechat postupně prohřát. Kov se totiž při ohřevu, zjednodušeně řečeno, nafukuje rychleji, než nanesená keramika. Při chlazení se zase bude rychleji smršťovat. Není to tak hrozné, že by došlo k výbuchu, ale pokud se kvůli přehnaně strmé teplotní křivce materiály poperou, keramika určitě prohraje. Rozbije ji nahromaděné vnitřní pnutí na přechodu kov-keramika. Faseta takové pnutí již nevydrží, napětí se uvolní a keramika odletí, většinou od povrchu kovu.
Se zvyšující se tloušťkou keramické fasety roste citlivost systému k poškození, které se tváří jako totální sebedestrukce. Proto se mi to projeví nejčastěji po druhém až třetím pálení, když jsem nanesl větší vrstvu keramiky. Dokud je na kovu třeba jen wash a opaquer, tloušťka vrstvy je malá a stihne se prohřát i při rychlejším programu. Pokud jsem situaci podcenil a smůla se mi chce pomstít, může odskákání keramiky spustit sebemenší impulz, stačí pak ťuknutí na nesprávné místo nebo nechtěné místní přehřátí keramiky gumičkou či vibrace od nástroje při průběžných úpravách mikromotorem. Oba zmíněné programy je ale zcela důležité zkrotit na konečné teplotě, která by neměla přesáhnout 500°C až 550°C (standardní program na peci ale bude mít tuto teplotu klidně kolem brutálních 750°C). Teprve od této teploty se může pec začít pomalu a postupně otevírat a odvětrávat. To aby rodící se náhrada neutrpěla na poslední chvíli teplotní šok.
Na podporu mého názoru na tuto problematiku zde uvádím, že pokud si naši zákazníci s poškozenou fasetou poslechli výpověď o uvedených souvislostech, které byly vždy empiricky ověřené jejich kolegy, předchůdci a nastavili si pomalý program na svoji pec, pak již nemuseli znovu volat v zoufalé situaci o pomoc.
Správné nastavení vašeho pálícího programu a trpělivost při jeho použití se vám opravdu vyplatí. Hned k tomu ale dodám, že každý zubní technik je individualista, má své vlastní metody a zkušenosti, používá jiné kombinace technického vybavení, materiálů a postupů a určitě si najde svoji vlastní hranici, kam až lze zajít s rychlým programem. To je naprosto v pořádku, a proto námi prezentované informace prosím berte jako naše zkušenosti, a ne jako jedinou správnou verzi.
Přeji vám fungující a správně nastavenou pec, která vám bude dělat samou radost a budou se v ní schovávat jen krásné zubní náhrady.
…teď mě napadá, že možná nějaká zbyla v peci i po té ježibabě…
Ondřej Kosnar
provozní ředitel Microdent LAB
